Kolo kolo kolo koloběh

Tohle je ta Země zaslíbená, kde český národ zapustí své kořeny. . . . jo panečku, byl jsem tam. Hora Říp, posvátné to místo pro každého komu koluje česká krev v žilách byla startem koloběhu na 53km do pražské Tróje. Zaplať Panbůh, že jsme na to byli dva, kdy podmínou účasti byla dvojice složená z chleba a másla. Šestičlený tým Holmes Place si dal pěkně do nosu.



Byla sranda, byla bžunda, bylo mega. Na trati spousta příhod, spousta zajímavých smetáků. Ve výsledkové listine jsme zjistili, že i Prestižky nás porazily. Sympatická slečna, jež měla toto obutí se svým partnerem nám pěkně natrhla prdel. Jo, to je jak když na biku tě předjede někdo s nosičem. Musím říct, že moje sportovní partnerka byla mega, a šlapalo nám to náramně. Celou trať jsme absolvovali za 4 hodiny 20 minut což nutno říct že na kvalafikaci Olympiády by nestačilo, ale když já Vám ti měl lýtka jako kusy betonu. Regulérní pilíře od Tower Bridge.... to vám ti byla bolest, ale nakonec bez křečí.

Samozřejmě večer bylo potřeba doplnit tekutiny.....na účtence jsem vytvořili mooooc pěknej žebřík..... 72 zelených to Vám ti byla velká paráda. Ehm....jsem si aj po dlouhé době trošku odplivl..... ehmmmm

Kunratice malá ves . . .

Jeden z nejstarších sportovních svátků v Evropě Velká Kunratická, jež je během přes tři kopce a tři potoky si vyžádala v jejím 75. ročníku i zástupce Varadera a světe div se, byla to PAPAŇA.... Nicméně začněmě od začátku..

Jelikož příprava na tak důležitou akci s sebou nese i zodpovědné naplánování závodní strategie, noc před zvodem proběhl Sushi Strategy Camp. Asijská část prodejny Tesca se stala na hodinu naším útočištěm a bylo nakoupeno vše potřebné pro tvoření Sushi hoven. Ano je tomu tak! Sushi hovna byla vytvořena od prvopočátku, žádné polotovary. Každý z účastníků zájezdu, vytvořil mega tvorbu a došlo k následné degustaci. Je nutné říci, že příprava byla pojmuta velice zodpovědně a v brzských ranních hodinách byla celá strategie dohodnuta... Přežít a nepoblít se!

K samotnému závodu nutné podoknout, že naše tříčlená skupina měla jenoho mezinárodního člena, kterým byl Ausi Roger! Roger to je skála a svými zkušenostni nám dal pořádný vítr do plachet. Bylo Vám to ale příjemné vyprdění a vypocení se z těch všech sraček..... pot jež se vyjímal na mé kůži byl vysoce toxický a soupeři, kteří běželi kolem mě byli v cíli lehce řízlí..... hmmmm..... asi ty výpary.

Přátelé, kamarádi....medaily jsem nepřivezl ale byla Vám to velká paráda. Jako...ne že by né... ale on... jako vlastně..... vlastně jo ......každopádně

BoBr Šmak

Přátelé! Kamarádi! Mi Vám ty medaile ... jako že jo. Začalo to moc pěkně. Ranní chcanec připravil trať a Varadero se vydalo na adrenalin adventure race. Složení týmu odpovídalo očekávání, kdy RiderPrca a RiderHanes nadržení po specifické přípravě na tento závod potkali vodáka matadora v nejlepších letech nějakou tu hoďku před startem.


Byla Vám to ale krása být zase v tom závodním prostředí... s formičkou jako že.... no jako že jo. První úsek vyšel na mě, no jako věřil jsem si dost jak vyklušu těch 10km Litoveláčkem.... cožeeee 15?!? Hodně jsem věřil, že si dělali kozáky, ale ono jako fakt. Jen RiderHanes (organizator naší výpravy byl v klidu). "15?... ne e ..... jo?.... v kliduuu, to dáš!" Jako mám ho moc rád každopádně, kluka jednoho ušatýho. Takže 15km a v něm 4 brody, vody jako miliarda takže jsme se moc těšil. Každopádně nutno říci, že jako velká paráda. Bylo tak nějak jak RiderHanes říkal...."v kliduuuu", i když čas spíše zařazením do veteránské kategorie, endorfinů požehnaně.


RiderHanes posilněn nějakým tím zobáním ze strašně simpatické stáje Astana... (šmarja se hned neďurdi...no.......bobuláři!! Kazaši!!...Čuráčci!!..... ehm...RiderHanes I love ya) vypadal moc dobře. Na startu pobrečel, kuci kuci kuc, v krku škrábalo..že jako, ale to Vám ti byl výkon. Ten klučila šlapal jako moc dobře a kosil jednoho smetáka za druhým. Jo... Astana .....hmmmm....čistota! RiderHanes stáhl co já jsem prosvačil a přišla řada na matadora výoravy.


Nutno říci, že jsme kolegáčka dokonce i přehlídli na trati, bo jsme nějak zapomněli jak vypadá. Každopádně byl tahounem výpravy a pádloval co mu ruce stačily.


Pomohl nám vyhrát 65. místo ze 189 výprav. Dlouho jsem hledal nějaké pěkné přirovnání či popisku pro naše vystoupení. Je to každopádně marné, nejde napsat nic jiného, než že to byla MEGA GIGA MONSTRÓZNÍ PAPAŇA

Tour De Mušketýr

Col Du Tourmalet, Col Du Eccák, Col Du Galibier, Col Du Jívová …… no nebylo toho málo. Počásko krasavec a vyjížďka snad ještě lepší. Každopádně po týdnu, kdy nechyběl jedinej večer alespoň jeden Mušketýr na stole, přišla vyjížďka moc vhod.

Kopce jsme přeletěli, které se daly a ty jež by se ještě dali navíc….. tak jako výhledově. RiderFilip ovšem překvapil, ve stylu horské kozy sekundoval v kopcích do posledních metrů. Každopádně až mě jednou předjede tak končím, no vlastně by to mohlo být celkem brzy…. Tak nekončím, ale budu skončenej.

RiderFajla to je kombajn, motor a dříč jak pes. I já jsem s ním měl problémy! …….. Jako dělám si kozáky, Fajla velice dobře. Na to jakej batoh celou cestu nesl, tak to klobouk dolů. No a RiderCachy si to užil mooooooc. Vysmátej Dalmatin by mohl povídat.

Peloton se nám rozrůstá nejenom na společných akcích ale už i v kopcích. To jako velká PAPAŇA

Na Kubíka

Není to jenom o tom sportu že....... Byla Vám to ale velká paráda, hodná archivace na blogu Varadera. Narození malýho Kubíka Fajlů se podařilo zapít na výbornou. 9 hrušek na hlavu za 25 minut to jako ......... jako měli jsme ho všichni. Každopádně již podle jména si dovolím předpovědět, že Kubík bude hodně nadaný a inteligetní a .......

Jen taková malá pod čarou............Není nad vegetariány, začínám je chápat. Ona ta hruška je PAPAŇA

Ty volééé, já jsem ti zakyselenééé

Přátelé, kamarádi... předpokládaná papaňa se stala papaňou a Varadero zažilo jeden ze svých mega dnů. Výprava šesti jezdců mluví již sama za sebe, a nutno dodat že výsledky čistě z hlediska sportovní stránky, se povedly též. Vzhledem k tomu, že fotek jsme udělali požehnaně, byl by hřích je nenechat profláknout a tudíž sumárum z Author Shela Marathonu 2008 pojmeme komiksovým způsobem.

Jen úvodem nutno dodat malou definici:

Endorfiny jsou opiodní peptidy, obsahující obvykle 16 - 31 aminokyselinových zbytků. Vznikají štěpením prekursorové bílkoviny v mozku, pankreatu, placentě a pravděpodobně i v dalších tkáních. Podobně jako morfin a jemu příbuzné látky (proto také bývají nazývány endogenní morfiny) se váží na opiátové receptory v plazmatické membráně cílových buněk.Endorfin bývá také nazýván jako hormon štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest, ovlivňuje výdej některých hormonů, vyplavuje se při stresu a svalové zátěži (při porodu, sportování).

To jen, že když je na fotkách někdo, kdo se jeví, že těžko zvládá svoje špičky..... tak máme vysvětlení






Jak Varadero k Endorfinům přišlo

Bylo nebylo jednoho "slunečného dne" spousty odhodlání v podání RiderHanesa poprat se s osudem a partou nadupaných kombajnů o vavřín vavřínu.... "Lidi mám Vás rád a vítězství si dám za Varadero opasek".

Každý plán má své pro a proti a i ten RiderHanesův (nutno dodat, že mu byl vnucen zbytkem týmu) vzal za své. "Výhra? No.... i když..... možná ...... asi ani ne e. Aspoň nejsem vůbec nervózní (snad mi uvěří). Ještě, že jedu jen 92 kilometrů."

Zbytek týmu v přípravách na kratší variantu tratě si užívá představy jak bude RiderHanes trpět. "To jsme rádi, že jedeme krátkou (RiderLucka - "to jsem ráda, že nejedu vůbec")"

A že pouto mezi závodníky nezná hranic je důkazem nahodilá konverzace zachycená na ruchovém mikrofonu. "Ten RiderHanes to je borec, co asi dělá...... ta polívka ta je co, no nic co vlastně teď ten RiderHanes dělá... počkej.... on je dnes tady taky?"

Všechna voda ale jednou steče dolů a tým se opět setká pohromadě. RiderHanes místo polívky si to šplhá do kopečka.

... a pak si ho pěkně sjede. Ti profici! (RiderMira křičí "horní stopa" a všichni ostatní poslušně kopírují)

Jak už to v každém příběhu je, na každého jednou dojde. Druhá část závodnického pole se svědomitě připravuje na start (Dám si banoša... jabko ... nebo rohlíček.... to je dilema)

A že nervy pracovaly!!Ta cyklistika to je dřina pánové. RiderMira a RiderZdenal zažívají opravdový předstartovní stres.

Není nad pěkné ilustrace. Taková jedna spontální ze startu. Strojená fota to není nic pro VARADERO

Čísla jako důkaz účasti (jenom kvůli pivu tam nejsme). Nízká startovní čísla vypovídají o tom, že všichni závodníci byli nasazeni a počítalo se s nimi na bednu. Varadero jen může vzkazat "Však blbněte."

Co k tomu napsat... napadá mě snad jen.... "MILUJUUUU". RiderHanes je opravdový milovník!!

V každém příběhu je také dobro a zlo. RiderZdenal v závěsu, Tak takhle on přejel tu trať.... hmmmm, dobrýý. Cvalík mu prorážel cestu a metr před cílem.... ČAUUU

Vyskytují se v něm také zvířátka. Vysmátý dalmatin v podobě RiderPrci. Že to ale táhnu peloton profíků...

RiderMira, jež si v průběhu závodu vzal pauzu na odkyselení nohou, už zase šlape do pedálů. Jakmile se PH vratilo na opět na 7,4 nohy zase fungovaly.

Nejnovější a nejmaldší přírustek do rodiny Varadero. Supr, mega papaňa. Každopádně Varadero smeká kšilt!!

Byla Vám to krása si zase zazávodit a protáhnout ty naše stárnoucí těla. NIcméně Varadero žije! Varadero jede.... kdo ho zastaví?

Čas to stmelit

Je jaro a blog nám začíná pěkně kvést. Nohy ošmirglované, květáky pod helmou a polary načítající neuvěřitelné hodnoty (kolikrát se tomu opravdu nechce věřit). Ve Varadero vodách se objevila salmonelóza blijóza jež dává RiderAnie pořádně pocítit a tak nezbylo než vyměnit velikonoční cestování za nějakou tu projížďku zbytku pelotonu. A že se nám ten "zbytek" pěkně rozrůstá. RiderFilip, jež se nemůže dočkat startu na Shela marathonu splnil povinost a má za opaskem první Varadero vyjížďku. Průvodcem se mu stala moje malá velikost a musím přiznat, že hoch dědil. Nato, že to byla jeho první regulérní vyjížďka tak si vedl statečně a Eccák zdolal bez blijance. Kolena cestou nikde nezapomněl a dojel pohromadě, což jsem také ocenil. Peloton se nám rozrůstá a Varadero tepe rytmem mládí.
Hej vy lenory. Otvírák sezóny nám klepe na dveře, RiderHanes brzy oslaví jak je starej (a že je starej), tak by byla namístě nějaká ta stmelovačka zase jako ..... že .... po dlouhé době...... hmmmm. Tak se těším jak to zase stmelíme, bo to je hooooooodně důležitý viďte. Využil bych přítomnosti RiderAnie a pátek 28.3 zdá se býti PAPAŇOU. Hoďte comments.

Už s Váma nejedu!!

Tentokrát pojedeme kratší variantu, jo? Jasnýýý...... hmm, tak to vůbec. Vědom si našich krátkých variant jsem radši přibalil banoša a dva stováky.



Varadero do toho šláplo v Litovelkém Pomoraví a odvalovalo jeden kilometr za druhým. Každopádně jsme v balíku měli zástupkyni něžného pokolení tak jsme tolik nevalili, že RiderZdenále...... sveďme to na něho! Je to kombajn.




RiderHanes musel několikrát použít svou diplomacii aby zahnal chmury a věty tipu: "Mě už bolí nožičky, be e eee. Už s Váma nejedu". To snad taky proběhlo, no ale to jako nebylo myšleno snad ani vážně, že. Teda snad...



Zastávka na negrův pot se rozhodně vyplatila, opálili jsme si držky, vysáli kofolíka a vyrazili směrem k vecnici kde jsou ty "čtere kostele". Rodnou hroudu RiderVilose jsem minuli se slzou v oku a valili a valili a valili a...... konečně jsme našli zkratku! Bylo to sice dál, ale za to horší cesta! Zradila nás navigace a moc pěkně jsme se vydrncali na rozorané polňačce. Zaplťpánbůh za Gerryho celopéro. Něčí prdel poznala středověk, něčí byla v klidu juhůůůů.

Cestou jsme narazili na skupinu fotografů, tak bylo poviností zapózovat a nechat naše ksichty profláknot v tisku. To jen, abyste si nemysleli, že jsme se jako fotili sami! To jako vůbec. Postupem času kdy tempo upadalo a jelo se převážně na endorfiny RiderPrca dal do svého projevu trošku více srdíčka než bylo zdrávo. No vzpomněl jsem si na zlaté časy triatlonu!!

Jedna moc pěkná kaluž, jež připomínala jezero v Hyde Parku dala vyniknout mému stylu. Triatlon je pro Rider Prcu osudným! Ta voda to je magnet.... ještě teď mě bolí loket jak jsem pádloval abych vyhrál rozplavbu!

Každopádně přátelé, kamarádi.... Už s Váma nejedu! Příště si RiderLucka a RiderPrca dají tu kratší na vyjetí.... (se zastávkou v nějaké té mega kaluži).

Jamaica Rum...... mňami

Ono to začlo, jako že se pěkně o víkednu protáhneme a vypadneme z toho smradlavýho města, a taky že jo. Jsme valili jako .... jako Varadero. Na Paprsek jsem dojeli rychle a bezpečně, sponzorovaní farmaceutickou společností KRKA jejichž stajové vozy sedlá RiderMira. A že je to panečku labužník co se týče pičovin s autem na sněhu..... RiderHanes ví moc dobře kde a jak si rýpnout. Na Paprsku mega Papaňa. S malou zastávkou na jednoho PRADĚDA jsme něco málo na tachometru natočili a čekal nás kultůrní program na Merenově chajdaloupce.

Ono hrát ferbla o panáčky a nemít list je k nasrání..... co RiderHanes? Když někdo kolem sedmé večerní už pomalu zavírá oči a je společensky unaven, dvakrát to nepovzbudí. Ale RiderHanes se z toho dostal a společně se svou lepší polovičkou RiderLuckou a RiderPrcou exceloval ve společenské hře plné zvratů a nečekaných karambolů - Aktivity

Že vám to byla, ale p..... ale dobrá p.... to každopádně. Srandy kopec, pár ožralců mělo své špičky ale suma sumárum moc podařený večer. Jinak se nám moc dobře spalo v pěkně vyteplené chaloupce..... RiderMira je STAR!! Druhý den byl na lyžování slabší a kilometry nenabíhaly tak jako předešlého dne ........ pouhých 17 kilometrů bylo zklamáním pro Varadero kombajny :-)

10, 9, 8.... tak se vyfoťte sami no! Soláň

Toš konečně nějaká nová zprávička. Akce Soláň ve znamení nádherného sluníčka, pěkných beskyd a nádherně přemrzlé zledovaťelé nestopy s úzkou rozdupanou nepěšinou plnou větviček a kamenů pohlcujících první paprsky sluníčka proběhla vskutku v duchu milovníků hor a v poklidu. Andělííí!!! Nic jsme nehrotili a jako tým jsme to týmově otočily nazpět po tom co jsme všichni jako jedna persona uznali, že na takový podmínky asi fakt nenamažeme. A že to riderMirino zkošel všelijak a nepomohlo nic! Chtělo to hřebíky! Klouzalo to tak že se nám nejednou zadařil krásnej Plocák či Parmák, o tom vím své já i Luca, která se ve véčku na břiše ocitla rovněž nejednou.... Jináč kopce só to náramné, nahoru dolu. A to že to opravdu klasicky ve stopě nešlo a zadarmo to ani náhodou nebylo mohou vyprávět naše ruce a ramena, které si těch 13 km pěkně odpíchaly. No ale to sluníčko...to byla papaňa!!!

No nezbývá nežli doufat, že na horách připadně nějakých těch 30 cáků čerstváče, a že třeba slunečný březen vyláká i další osazenstvo blogu k nějaké té hromadné sportovně relaxační akcičce na našich horách!!!

Mira