Tento příspěvek berte jako pozávodní zpověď běžeckéhé greenhorna... protože se mi na trati vyjevilo tolik školáckých chyb, že bych si za to tak akorát vy víte co...
No takže pěkně od začátku. Sobota 5.11. Podzim jak má bejt. Příroda volala po krásném zážitku při výběhu na slavném horolezeckém podniku, jímž Rabštejnský kocour bezpochyby je. Slovo dalo slovo i dvě a tak jsme vyrazily já s riderRadkem a mentorem riderHanesem, a podporováni již od rána riderPrcou, který se z rodinných důvodů nemohl zůčastnit, si tento podnik smlsnout jako malinu.
Malina to byla teda veliká. Přítomnost zarostených, lehce zanedbaných avšak očividně velmi zarputilých horolezců dávala tušit, že tento výběh nebude jen tak. Na start se postavilo přes 150 závodníků. A já právě udělal svou první chybu kdy jsem se oblékl do.... no do špatný bundy, dle riderHanesa prej, že jestli hubnu... a já teda na to, že v poho, že sem zvyklej... no co asi následovalo při výběhu těch kopců si dokážete představit, jsem se pak cítil jako zapařená lokomotiva...
No nic, po startovním výstřelu v podobě výkřiku bodrého horolezce jsme s riderRadkem bok po boku vyrazili zdolat startovní kopec. První společně, druhý společně, začínám pěkně přitápět, ale pořád ještě vtipkuju... Třetí kopec ještě taky společně, ale již se bořím do trudnomyslnosti a říkám si, že jsem se měl ráno tročku víc napít, protože mě začínalo dost vysychat v ústech... druhá chyba, podpořená chybou první!
No nic při čtvrtém kopci se již dívám riderRadkovi na záda z uctivé vzdálenosti, ale pořád bojuji a běžím. Teda jako jesli se tomu kroksukroku dá říkat běh, ale do tak prudkýho kopce to fakt líp nešlo! No takže běžím již sám psychicky podporován brutálně, ale brutálně hekajícím borcem zdolávám další a další již menší kopce... V tuto chvíli jsem se právě začal dostávat do pocitu vážného hladu. Třetí chybka... Klasika!
Poslední kopec, jako to vám bylla křížová cesta... převařenej, krev hustá jak med, hlaďák v rozjezdu a já pod kopcem.... Rozhejbat nohy k delšímu klusu? Nemožné! Tak jsem se protrápil spíše chůzí, než během na louku u Rabštejna... Tam už to bylo jako buď a nebo.... Tak sem to ještě překous a doslova dosprintoval do cíle!
Krásnej zážitek... Next year as a wind!!!!
Litovel město zaslíbené adrenalinovým sportům hostilo adrenalinový závod běhu skrz mlhu, která by se rozhodně dala krájet.
Milé překvapení závodu Jenda Spáčil alias chci běžet závod z Marathónu do Athén. Hmmm, to je pěkný, už slyším Ridera Prcu" proč ne tam jsme ještě nebyli" :-), no uvidíme kam nás ta mlha zavede.VF,olé.
