Royal Windsor Triathlon

Tak tentokrát 'králák'. Windsor jako jeden z nejlepších triatlonů v zemi ti dá pocítít jestli jsi fit nebo jenom předstíráš. Vědom si toho, jsem se rozhodl opět pro sprint, časovka byla o 10 kilačků delší, ale to jsem jenom přivítal. Hned v prostorech pro řazení kol jsem si všiml, že tentokrát konkurence bude trošku jiná, a byla. Začalo to řekou, protiproud ti dá zabrat. Plaveš, plaveš, plaveš a furt plaveš a zjistíš, že poplaveš ješte miliardu let. Při pohledu na mezičas mi zatrnulo, nabral jsem dvě minuty což je na sprintu víc než dost. Cyklistická etapa vedla pěknou členitou krajinou a tím že jsem byl hned v prní rozplavbě to oddnášel jeden cyklista za druhým. Běh mi pomohl dohnat ztrátu, kterou jsem nabral ma plavání a výsledným časem jsem se zařadil do první desítky. Nutno podotknout, že většina závodníků dala přednost delší trati. Pomalu přichází čas se poohlídnout po olympijském triatlonu, ale jen pomalu. Bude potřeba něco potrénovat, hlavně naplavat, zapracovat na technice běhu a pak konečně zkusit nevyzkoušené.

Windsor triathlon byl také místem setkání elite kategorie a to byla papaňa. Ti pánové a dámy jsou někde jinde, ale úplně jinde....

French Odysea

Hey people! Varadero Cycling is not just about wheels, sometimes we do other stufffffff.... No ale teď vážně, mám na mysli lyžovačku, no jó obyčejnou lyžovačku v neobyčejným prostředí!!! Žádný lyžařský vleky nás už nebaví, my z Varadera vyhledáváme něco víc, Zážitek!!! A ten nám přináší samozřejmě pokořování vlastních hranic a boj se strachem... Lezu na horu a je mi blbě když se kouknu z hrany severní stěny protože tam nic nevidím jenom mrak olizující ostré výběžky skal trčících z jinak pannensky bílého prašánku. Vylezu na vrcholek a dívám se kudy se asi tak mám vydat tak abych horu sjel aniž bych musel skákat z 50-ti metrový skály, 20 metrů ještě jde ale 50? Když si myslím že asi tak zhruba vím kudy se dát tak zapínám svůj lavinový vyhledávač, nasazuji již řádně opráskanou lyžařskou helmu s brýlemy, ještě jednou zkontroluji jestli mám boty řádně zapnuté jestli popruhy k lyžím jsou na správných místech, ťuknu si s hůlkama tak jak to dělával Alpberto Tomba Bomba no a naposledy se podívám knebi s motlitbou a taky dolů to propasti... za tři vteřiny to již fičí, a já strašně chčiju z té svobody a adroše kterej se mi dere z kožních pórů na povrch a odvětrává se skrz goráč, dýchám jak při výjezdu Pradědu... Hraju si, chvíli valím velký chvíli kratší obloučky, užívám si rychlosti světla v otevřených částech svahu, skáču z prava do leva v uzoučkých kuloárech, vyhýbám se lavinám nebo je prostě ustávám, skáču z převisů najíždím si na návětry a tak si z nich točím 360, přistávám a zase jedu dál... Prostě exploze... potom v pubu, pivo, úsměv, a pocit že Varadero je stále kompletní!!!

Je to placka

První serpentinu nazívají zig-zag, ale asi by se divili kdyby se šplhali na 'eccák'. Takovej anglickej mini zig-záček. No kopec to byl, to jako jo, a popravdě byl sem rád za něj. 10 minut dřiny a potu, tepovka vyletěla rychle nahoru a sbírám první odpadlíky. Mezi stromy začíná prosvítat a tuším vrcholek. Sláva, to znamená odměna v podobě mega buchty. Když jsem vyjížděl věděl jsem jen jedno, že tam kdesi v dáli je kopeček, o kterým všichni mluví jaká je to papaňa. Takže bylo dost jednoduchý se rozhodnout kam vyrazit. Richmond parkem jsem jen profrčel, následovala zřícenina Hampton court a pak konečně jsem se ztratil. Suma sumárum než jsme dosáhl Box Hill měl jsem už natočeno 7O kiláčků - jak by řekl Navrátil: "je to sice dál, ale zato horší cesta. Jednu chvíli jsem se přetahoval s kamionem kdo je pánem silnice, ale vzpomněl jsem si, moudřejší ustoupí . . . ustoupil jsem. Konečné účtovámí 110km vyznělo jako pěkné svezení. Uvidíme co přinesou italské zig-zag!!

Blenheim Triatlon 07

RiderPrca přidal druhý zářez do pomalu se rozrůstající sbírky triatlonových startů. Tentokrát šlo o regulérní sprint distance závod, tedy koupaní 750m, projížďka na skládačce 20k a závěrečný výklus na 5k. Blenheim, bývale sídlo Winstona Churchilla, hostil přes 4 500 závodníků všech kategorií. Od kulhavců přes magory až po Elit machry..... a mě. RiderPrca byl ale připraven, mírné nachlazení zahnal mega náloží cukrů předešlou noc, kde se na společné večeři u menotra triatlonu Randola sešli další závodníci Ranch cycling klubu, připravující se na den D. Krásné počasí a krasná krajina dali předpovědět skvělému závodu. RiderPrca vytáhl trumf nejtrumfovanější! Kola co jedou sama. Děda Ritchey si obul na sebe velkou parádu a hned u počátení prezentace dával najevo kdo bude pirátem mistní cyklistické etapy. Mavic Cosmic Carbon, no snad nemusím nic dodávat. Troufám si říci, že na 20k trati mi dali nejméně 2 minutky k dobru. Na startu plavecké časti herzca pumpovala jako o život a začínat s tepovkou na 150 to byla PAPAŇA. Mile překvapen časem 15:30 přišla první transition. RiderPrca si nezadal s pověstí ne příliš spěchajícího závodníka a dohánět musel na kole. Ritchey jel výborně, mavici jsem musel až krotit abych se někde nevysekal. V průběhu celé vyjížďky se neobjevil nikdo kdo by Ritcheymu natrhl prdel. Druhé převlíkání proběhlo až moc hladce a překvapen svou rychlostí začal výklus - tentokrát na krev! Dřina to byla dost, ale těch endorfinů no ... požehnaně. Konečný čas 1:18:27 vynesl RiderPrcu na 85 flek z 2150 zavodících na stejné trati. Byl to mrdák! Krásnej mrdák!