VF!

Varadero forever! Šela se blíží, šela bude jedovatá, šela bude krasavice. RiderHanes přihlášen, na dlouhé trati by ho měl doplnit RiderBobr - vzdejme hold vyslancům na dlouhé trati a kapitánům pro šelovatou eskapádu. Jste pro nás inspirací! RiderPrca přihlášen, RiderFilip a RiderMira taktéž. Jak je na tom RiderZdenal? Varadero i díky těmto jménům bude mít zastupce na trati dětské, nicméně taktéž řádně kousavé. Máme v zástupu jezdců ještě stále nějaký potenciál? Další jezde v záloze? A já se ptám? Já se ptám? Varadero co? A - TEAM co? VARADERO TEAM!! Varadero jede!



Vídeňských 42,195

Když jsem se dělil o endorfiny a rozesílal sms psal jsem, že rande s paní Bolestí jsem si sjednal na 36km. Musím říct, že máme to ale krásný vztah, každopádně pěkně popořádku. Třetí maraton v kariéře běžců Varadera jsme se rozhodli pokrájet ve Vídni, aby na té štrece za bolestí byla nějaká změna. Změna to byla to jo, především fakt, že oslavence (je tomu 31 x 365 dní co to na tom světě krájí) RideHanesa nepustila na start bolístka a mazal si doma rány. Byla to ztráta, na tak dlouhé trati postrátad parťáka to byla vám ti ale situace ne příliš jako to ...teda jako že....to no.....vlastně, že. S RiderAniou jsme do Vídně dorazili předešlí den a že si jako něco pochodíme. Lidí miliarda, obchodů dvě miliardy a energie mínus miiarda. Ještě, že jsem použil svou diplomacii a RiderAniu ubezpečil, že všechny nákupy může udělat jak se budu prát s tratí.




Nějak jsem zapomněl že Rakušáci jsou kapitalisti jako kráva a v neděli nehnou ani prstem, natož aby otevřeli nějakej ten krámek. Aspoň jsme ušetřili ehm.... aby toho nebylo málo, večír jsme zavítali do Pratru a konečně si pěkně zablbli, jak mě vám ti po tom dni boleli nohy, ještě že maraton byl až zítra, uf. Den startu, bych zhodnotil slovy, kdyby se mi chtělo tak jak se mi nechce, tak...
32 000 lidí nasáčkovaných na výpadovce z Vídně a i přes tu šílenou masu lidí jsme se s Davidem potkali v roštu. První možnost setkání se odehrála ve Wiesbadenu v Německu minulý rok a od té doby jsme měli možnost párkrát vyběhnout. Bylo dobré se potkat na startu, nicméně nutno říci, že dlouho  jsem se Davida neudržel a jeho výsledný čas to je velká paráda - už jsem mu slíbil, že ho jednou dám. Jako jednou....jednou výhledově, přesněji donazimy.
Rider Ania mezitím v centru Vídně soucítěla se mnou a přichystala mi důkaz své oběti cestování se mnou.

V samotném závodě se dělo spousta věcí. To běžíš, běžíš a pořád jenom běžíš, čumíš na hodinky aby jsi měl přehled zdali ještě pořád běžíš nebo spíše se táhneš či ploužíš. Rande s paní Bolestí je dané a je jen otázkou zdali se ukáže dříve a strávíme spolu více času nebo chvíli počkám a potkáme se později. Šťastně jsme se dali dohronady a závěr zvládli společně. Poslední kilometry to bylo dost, jako dost. Ať už to bylo dost nebo málo, jedna věc je mi jasná... ať už někdy...jednou...kdo může tušit kdy.... výledově...donazimy... hranici 3 hodin dáme! RiderHanes už tuší......Varadero co?


Co s tím?

Já fakt nevím co s tím? To máš jednolinky, dvojlinky, okapy, rýny..... no nevím no. Co ale víme určitě je zápis z trénikového deníku RiderHanesa, RiderFilipa a potenciálního RiderPindi.....Však blbněte mladí, však blbněte! Každopádně především na RiderHanesa jsem velice zvědav na jednom z mílníků sezóny - třetí přihlášená štafeta bude kousat.

Tak nám to začalo

Ale teda řádně. Pražský půlmaraton svým načasováním na začátek dubna holt sebou nese výkop do sezony. Obloha bude více a více obložka a tak se začneme více pohybovat běhno, kolmo a plavmo (běhmo zřejmě méně a méně). Sobotní měření sil bylo pohledem na dno džbánu. Chtělo by se říci, že to bylo těžký jako pes, ale potom ten pes byl Bernardýn jako kráva! RiderPrca a RiderHanes svými startovními čísli byli odsouzeni na chvost balíku, každopádně strategickým "prosráním" na přednější místa jsme alespoň něco málo sil mohli ušetřit. RiderZdenoš a RiderZuzka v chumlu běžců rozšířili zaastoupení Varadera na nejpočetnější tým v kategorii nejinteligentnějších. Bolelo to střašně moc a počáteční plány vzali za své.


Do 5tého kilometru jsme s RiderHanesem krájeli metry společně, nicméně poté začal každý svůj vlastní boj. RiderHanes našel nové kamarády, s kterýma je větší sranda. Škoda no, vzpomínám na něj jenom v dobrém.




Každopádně bojoval statečně, přeci jen s bolístkou v zádech to překousal se ctí a podíval se bolesti zase zblízka do očí. Trpěli jsme rozhodně oba, držet 4:10 se nakonec ukázalo jako příliš ambiciózní, ale to patří k cíli, aby byl postaven tak, že na něj nejde hned tak dosáhnout. Na trati jsme si prožili pár špiček a opět si připoměli význam slova pokora. Za 2 týdny nás čeká celá paráda ve Vídni. Musím říct, že když na to vzpomenu tak..... radši nic neříkám a jdu rovnou kakat.


foto viz níže: