Nějak jsem zapomněl že Rakušáci jsou kapitalisti jako kráva a v neděli nehnou ani prstem, natož aby otevřeli nějakej ten krámek. Aspoň jsme ušetřili ehm.... aby toho nebylo málo, večír jsme zavítali do Pratru a konečně si pěkně zablbli, jak mě vám ti po tom dni boleli nohy, ještě že maraton byl až zítra, uf. Den startu, bych zhodnotil slovy, kdyby se mi chtělo tak jak se mi nechce, tak...
32 000 lidí nasáčkovaných na výpadovce z Vídně a i přes tu šílenou masu lidí jsme se s Davidem potkali v roštu. První možnost setkání se odehrála ve Wiesbadenu v Německu minulý rok a od té doby jsme měli možnost párkrát vyběhnout. Bylo dobré se potkat na startu, nicméně nutno říci, že dlouho jsem se Davida neudržel a jeho výsledný čas to je velká paráda - už jsem mu slíbil, že ho jednou dám. Jako jednou....jednou výhledově, přesněji donazimy.
Rider Ania mezitím v centru Vídně soucítěla se mnou a přichystala mi důkaz své oběti cestování se mnou.
V samotném závodě se dělo spousta věcí. To běžíš, běžíš a pořád jenom běžíš, čumíš na hodinky aby jsi měl přehled zdali ještě pořád běžíš nebo spíše se táhneš či ploužíš. Rande s paní Bolestí je dané a je jen otázkou zdali se ukáže dříve a strávíme spolu více času nebo chvíli počkám a potkáme se později. Šťastně jsme se dali dohronady a závěr zvládli společně. Poslední kilometry to bylo dost, jako dost. Ať už to bylo dost nebo málo, jedna věc je mi jasná... ať už někdy...jednou...kdo může tušit kdy.... výledově...donazimy... hranici 3 hodin dáme! RiderHanes už tuší......Varadero co?
3 komentáře:
jedeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee
a pojede fuuuuurt
jako, papaňa kamarádi... Prco ty blázne! Jsi odolnej jak pes... co klouby, zatím v poho?
Na Šelu se už těším jak pes, ačkoliv jsem chtěl teď o víkendu potrénovat, ale počasí bylo nějak proti... grrrr
Okomentovat