Hey people! Varadero Cycling is not just about wheels, sometimes we do other stufffffff.... No ale teď vážně, mám na mysli lyžovačku, no jó obyčejnou lyžovačku v neobyčejným prostředí!!! Žádný lyžařský vleky nás už nebaví, my z Varadera vyhledáváme něco víc, Zážitek!!! A ten nám přináší samozřejmě pokořování vlastních hranic a boj se strachem... Lezu na horu a je mi blbě když se kouknu z hrany severní stěny protože tam nic nevidím jenom mrak olizující ostré výběžky skal trčících z jinak pannensky bílého prašánku. Vylezu na vrcholek a dívám se kudy se asi tak mám vydat tak abych horu sjel aniž bych musel skákat z 50-ti metrový skály, 20 metrů ještě jde ale 50? Když si myslím že asi tak zhruba vím kudy se dát tak zapínám svůj lavinový vyhledávač, nasazuji již řádně opráskanou lyžařskou helmu s brýlemy, je
ště jednou zkontroluji jestli mám boty řádně zapnuté jestli popruhy k lyžím jsou na správných místech, ťuknu si s hůlkama tak jak to dělával Alpberto Tomba Bomba no a naposledy se podívám knebi s motlitbou a taky dolů to propasti... za tři vteřiny to již fičí, a já strašně chčiju z té svobody a adroše kterej se mi dere z kožních pórů na povrch a odvětrává se skrz goráč, dýchám jak při výjezdu Pradědu... Hraju si, chvíli valím velký chvíli kratší obloučky, užívám si rychlosti světla v otevřených částech svahu, skáču z prava do leva v uzoučkých kuloárech, vyhýbám se lavinám nebo je prostě ustávám, skáču z převisů najíždím si na návětry a tak si z nich točím 360, přistávám a zase jedu dál... Prostě exploze... potom v pubu, pivo, úsměv, a pocit že Varadero je stále kompletní!!!
Hey people! Varadero Cycling is not just about wheels, sometimes we do other stufffffff.... No ale teď vážně, mám na mysli lyžovačku, no jó obyčejnou lyžovačku v neobyčejným prostředí!!! Žádný lyžařský vleky nás už nebaví, my z Varadera vyhledáváme něco víc, Zážitek!!! A ten nám přináší samozřejmě pokořování vlastních hranic a boj se strachem... Lezu na horu a je mi blbě když se kouknu z hrany severní stěny protože tam nic nevidím jenom mrak olizující ostré výběžky skal trčících z jinak pannensky bílého prašánku. Vylezu na vrcholek a dívám se kudy se asi tak mám vydat tak abych horu sjel aniž bych musel skákat z 50-ti metrový skály, 20 metrů ještě jde ale 50? Když si myslím že asi tak zhruba vím kudy se dát tak zapínám svůj lavinový vyhledávač, nasazuji již řádně opráskanou lyžařskou helmu s brýlemy, je
ště jednou zkontroluji jestli mám boty řádně zapnuté jestli popruhy k lyžím jsou na správných místech, ťuknu si s hůlkama tak jak to dělával Alpberto Tomba Bomba no a naposledy se podívám knebi s motlitbou a taky dolů to propasti... za tři vteřiny to již fičí, a já strašně chčiju z té svobody a adroše kterej se mi dere z kožních pórů na povrch a odvětrává se skrz goráč, dýchám jak při výjezdu Pradědu... Hraju si, chvíli valím velký chvíli kratší obloučky, užívám si rychlosti světla v otevřených částech svahu, skáču z prava do leva v uzoučkých kuloárech, vyhýbám se lavinám nebo je prostě ustávám, skáču z převisů najíždím si na návětry a tak si z nich točím 360, přistávám a zase jedu dál... Prostě exploze... potom v pubu, pivo, úsměv, a pocit že Varadero je stále kompletní!!! 
1 komentář:
Great post RiderMirino and awesome adventure!! Není nad to si pěkne zablbnout. To musel být šok pro plíce ten alpskej čistej vzduch po krabce Marlborek ...
Okomentovat