Pražská štafeta

Den poté co se 2 stateční a šílení vrhli do boje s Perunem, jsem si zajel do Prahy na firemní štafetu v rámci maratonu. Byl to samozřejmě sakra jinej zážitek - jen 12,2 km a po rovině! Nicméně ta atmosféra je fakt papaňa a navíc na některé výzvy se neříká ne. Například, když generální ředitel projeví přání běžet s Vámi...


dream team Servier :-)



No ale proč vlastně dávám tenhle post. Na hlaváku v Praze se mi stala taková zvláštní věc. Stojím ve frontě na Burger Kinga (tradice je tradice) a najednou mi někdo říká: "Čau, ty běháš za Varadero?" Měl jsem totiž ještě tričko na sobě, protože jsem jel rovnou na nádraží. A já: "Jasně." A on: "Jako s Kubou a tak?" A já zase: "Jasně." A on: "Já je znám, já jsem z Olomouce." a odešel. Byl jsem v takovým šoku, že jsem si málem objednal salát. Pánové, za nějaký čas už nebudeme moct chodit ani nakupovat! Naše ksichty nás prozradí všude! Asi si na to nezvyknu, být sporotvní hvězda. VF olé!