Slovakman Ajronmeňák

…BANG! Startovní výstřel a závod začal. Běžci vyběhli na trať. Předešlý den pršelo  a země je ještě stále nasáklá, teplota nízko. Skvělý den pro běhání. Skupina běžců brzy utvoří hlouček, který se podobá hejnu ryb prohánějících se oceánem. Všichni jsou pohromadě, jako jeden člověk, jeden pohyb. Stejně jako v každém závodě ti silnější začnou pole natahovat a slabší postupně odpadat hlouběji do pole závodníků. Kromě Bena Comena. Ben zaostal za ostatníma již od počátku. Ben není nejrychlejším, popravdě, je ten nejpomalejší ze všech. Nikdy nevyhrál žádný závod po celou dobu co je součástí Hanna High School týmu přespolních běžců. Ben má mozkovou obrnu. Mozková obrna je často příčinou komplikovaného porodu, která ovlivňuje pohyb, balanc a koordinaci. Fyzické problémy přetrvají po celý život. Pokřivená páteř, pomalé motorické odezvy, tuhé klouby a svaly. Pro někoho z vnějšku může pohyb vypadat neohrabaně, kdy končetiny jsou vlečeny za tělem. Běžci se vzdalují Benovi dál a dál. Ben podklouzne, upadne na zem, pomalu se zvedne a běží dál. A znovu. Ještě jednou, tentokrát se zvedá pomaleji. Vstane a opět běží. Ben to nevzdává. Startovní pole je již z očí Bena, který zůstává sám. Je ticho, cítí se sám. Opět padá na kolena, ale stále má vůli pokračovat. I přes jeho mentální sílu, je na Benovi vidět únava, bolest a frustrace. Při každém opětovném pokusu vstát a pokračovat je vidět bolest, kterou prožívá, na jeho tváři. Ti nejpomalejší jsou v cíli v čase dvacet pět minut. Ben potřebuje na dokončení závodu minut čtyřicet pět. Něco zvláštního se stane po oněch dvaceti pěti minutách Benova běhu. Jakmile jsou všichni ostatní za cílovou čarou, obrátí se a běží Benovi naproti. Ben je jediným běžcem, který když spadne, někdo jiný mu pomůže vstát. Ben je jediný, který v cíli závodu má kolem sebe další stovku běžců v jeho zádech. Když Ben protne cílovou čáru je v bolesti a maximálně vyčerpaný. Jeho tělo je pokryté modřinami a krvácí, je naprosto vyčerpaný, neschopný dalšího pohybu. Ben je inspirací pro všechny, kteří ho znají – Když soupeříš s ostatními, nikdo ti nechce pomoci, nicméně pokud soupeříš sám se sebou, všichni jsou tu, aby ti pomohli…

Simon Sinek

Starts with Why

...musím přiznat barvu, že v průběhu závodu jsem si na tuto část knihy od Simona Sinka vzpomenul. Vidět tolik lidí, odhodlaných projít si peklem, které může trvat 13, 14, 15 či více hodin bylo zvláštní. Vidět v jejich očích, tvářích, tolik sebe překonání bylo, hmmm, zvláštně inspirativní. Vzpomenul jsem na Bena a přesto, že jeho příběh je o něčem jiném, připadal mi stejně tak podobný. Varadero každopádně v porovnání s jednotlivci bylo za žabaře. Štafeta se stala našim příběhem a i přesto,  že jsme se poctivě střídali, sáhli jsme si všichni na dno, to jako jo. S RiderHanesem a RiderFilipem jsme se podělili o porci 3,8km koupání - 180km kolo - 42,195km běh.

POKOUKÁNÍČKO POŠUŠŇÁNÍČKO TAK KLIKEJ

RiderFilip se statečně popral s vodním živlem bez neoprenu a ještě mě přemlouval, že půjde do závěrečného finiše běhu, kdy jsem chtěl ulehčit jeho bolavým kolenům. Velká paráda! Skvělý výkon. RiderHanes je stálice vytrvalostních kolbišť a vůbec bych se nedivil, kdyby jeho čas na 30km kolmo byl jeden z nejlepších - moc, moc, moc dobře! Každopádně parťáci tuší, že jednou....... jednou..... VF!