Kocór aneb už zase skáču přes...

Trocha enciklopedie:
Hrad Rabštejn byl nejvýše položeným hradem historické Moravy. První zpráva o hradu pochází z roku 1318 a informuje, že olomoucký biskup Konrád I. se zmocnil s velkou námahou hradu "Rabinstaina" a odevzdal jej králi Janu Lucemburskému.
Z dálky působí hrad mohutným dojmem, protože oba strmé rozeklané skalní bloky, na nichž byl vybudován vlastní hrad, vypadají samy jako strážní věže se zdmi a cimbuřími. Hrad byl obydlen za dobu své existence spousty hradními pány. V současné době však hradu vládnou ti, jimž se staly skalní stěny tak trošku domovinou a hlavně vášní! Tito mužové a ženy před 26 lety neměli roupama co dělat a tak vymyslely tento krutokrutý běžecký závod z Libiny na Rabštejn.

Citace z klubu horolezců Olomouc:
"Ačkoliv se v počátcích jednalo takřka výlučně o závod lezců, kteří v této okurkové sezóně nevěděli roupama co dělat a vrhli se běhati, v současné době již přibývá i účastníků nelezců, co celý rok někde potí triko a tenisky a tady pak trapně dávají lezcům naprdel. Hanba jim."

Tak konec přednášky a hurá k věci. RiderHanes, RiderRadek, RiderMira a RiderzbankyJura v půl dvanácté za ohlušující podpory rodiny RiderSpáči doplněnou o RiderLucu, odtartovali na tento 14ti kilometrový bahenní běh do kopců Hraběšické vrchoviny...  A že to není jen tak ledajaká vrchovina ale pořádný kus kopce může potvrdit každý kdo se účastnil.

To vám ti ale bylo blatíčka, ale zase jsme běželi po měkkým a z kopce to jelo jako po másle. "Jen pozor na zranění", říkám si, "je po sezóně tak ať jsem zdráv". No mosím říci, že je to opravdu krásnej svéráznej závod. Dokonce byly trať prohlídnout i srny z lesa, a asi se z těch kopců úplně pos.....ly, protože kolik tam bylo nášlapných min, kterým jsem se musel vyhýbat to sem ještě neviděl. Určitě se z toho běhu však nepoka..li jenom srnky, že? Nicméně za Třemeškem bylo zase bezpečno, leč trošku víc blátivo.

O tom, že to mají ti horolezci při zdolávání hor těžký, a že ne vždy se za hřebenem objeví vrcholek nýbrž ještě další kus tvrdé práce, se přesvědčil RiderJirka. Vono není vrchol jak vrchol a horolezci to moc dobře ví, a proto ještě zákeřně protáhli trať od Rabštejnské louky až ke skalám (ještě pěknej mrd.k) a tudíž dobýhající běžec, který si myslí, že již má vyhráno když se objeví na louce, tak to teda nemá!!!! Ale brašule neváhal a jako když střihne přes pásku toto prodloužení hrdinně pokořil.. pěkně po horolezecku!

Bolelo to móc, ale jinak strašně pěknej kros. Miluju! Dokonce jsme i protřepaly bolavý prsáky, který bolí, bolí..... Tak zase napřesrok, kamajádi... Mosí nás bejt víc... To tam ovládnem!

ČIAO. VF. Olé