Adrenalin Cup rok poté

To nemělo kam uhnout, zkušenosti jsou holt zkušenosti a že my jsme jich nabrali fůru. Loňský premiérový ročník byl jen takovou oťukávanou a letos jsme jeli vyhrát.... vyhrát sami nad sebou. Stejný tým, stejné tváře, stejná trať, stejně jsme dobří. Běžkomil RiderPrca, Paraglajdomil RiderJan, Kolomil RiderHanes a Vodomil RiderBobr, to byla sestava, která plnila stránky regionálních deníků, jakožto nikdo vlastně nevěděl co od nás čekat.

Věčer před startem jsme to stmelili a nsledujího rána, 10 hodin prááááááásk. Vyrazili jsme za slávou  a poznáním. Běžeckou trať komentovat nemusím, bo jsem tělesnou schránku opustil na 3tím kilometru a zbylých 13 běželo jenom moje tělo, mysl si šla dáchnout pod strom do stínku. Předávka na vrcholu Lysé a RiderJan letěl střemhlav pro historicky první předávku našeho týmu na úseku glajd-kolo (loni se nám nepodařilo plácnout). Tentokrát to vyšlo až moc a padák byl rázem namotaný v kole. Nic co by Varadero nedokázalo vyřešit, že jako každopádně. RiderHanes se jel na dvě hodinky projet a mezitím se chystala opět premiérová předávka (pro náš tým) kolo - kajak. Nakonec všechna voda stekla dolů  a nejenomže se Stázina dostala Kubovi za ženu, ale i kompletní tým Varadero se v cíli setkal. Ve zdraví, s úsměvem, s endorfiny ....VF!