Vlnobytí v Brightonu

"Strach je pocit znepokojení z blížícího se zla nebo problémů; negativní cit, nepříjemná emoce, nepříjemný zážitek s neurovegetativními dopady, zpravidla zblednutím, chvěním, zrychleným dýcháním, bušením srdce, zvýšením krevního tlaku a pohotovostí k obraně nebo útěku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach motivuje k vyhnutí se zlu nebo k útěku před ním........"


RiderAnia bojovala, dřela, přemáhala se, nepodlehla panice, ale zavčas poznala co je potřeba. Otočila se na záda, zamávala na kajak a nechala se vytáhnout z vody. I přesto před ní smekám!! Našla hranici přes kterou odmítla zajít a to je důležitější než si něco dokazovat. Dokázala sobě, že je schopná rozumného úsudku. Moře se toho dne pořádně zlobilo, nicméně pořadatelé se rozhodli závod rozjet. Bolelo to, každá vlna tě zahodí o pár metrů zpátky, je to odříkání, ale vidina, že čím dřív to přelezeš tím dřív budeš sedět na bajku tě přesto žene dál. Kilometr a půl v těchto podmínkách se zdál jako věčnost, ale stálo to za tu dřinu!! Endorfiny se dostavily hned při běhu z vody. Kolo svištělo jako... no jako dost. Časovka na 40 kilometrů byla odměnou za předešlý boj s přírodním živlem. Běh byl na krev jako obvykle. Kombinace banánů a vody mě přenesla přes závěrečnou desítku a mohl jsem být pyšný sám na sebe. První Olympijský je za opaskem, za Varadero opaskem. Byl to závěr sezóny se vším všudy. Co tě nezabije to tě posílí se říkává. Budu v to věřit.... se hned cítim tak nějak silnej. Časem 2:32:48 jsem si splnil předešlý cíl jenž byl vytýčen kolem dvou a půl hodiny. Musím přiznat, že na trati jsem nechal vše a žádná 'kdyby', 'ale', 'možná' neplatí.

Na závěr jedna taková motivační. Když jsem bežel poslední kolo, cukry začaly docházet a vidění nebylo tak ostré jak by mohlo. No každopádně v té chvili jsem si vzpoměl na někoho kdo trpěl daleko víc a svou nezdolnou vůli pobláznil svět co se triatlonu týče!!Jmenuje se Julia Moss a psal se rok 1982. Co se odehrálo tohoto roku na Hawai Ironmanu neočekával snad nikdo. 23letá studentka měla po plávání a kole dvacet minut náskok před jejími soupeřkami. V polovině maratonu přišli první komplikace a v samotném zavěru Julia nebyla schopná ani chůze. Odmítla pomoc přihlížejících pod hrozbou diskvalifikace a doslova se doplazila do cíle. Co se ale stalo tři metry před cílem na to hoďte kukánka: http://www.youtube.com/watch?v=tRB1p89k7_I

Jeden z nejvíce emotivních sportovních okamžiků historie vzbudil ohromný zájem o triatlon a Ironman obzvlášť. Od tohoto roku byl pod přívalem přihlášek stanoven limit pro počet učastníku na 1 500. Hej Varadero nechte se motivovat, je to PAPAŇA.